Systematické zařazení :

Podřád: Araneomorphae
Čeleď : Theridiidae (Sundevall, 1833)
Rod  : Latrodectus (Walckenaer, 1805)
Druh : Latrodectus hasselti (Thorel, 1870)

Syn. : L. scelio, L. scelio indicus, L. indicus, L. hasselti indicus, L. ancorifer, L. hasselti aruensis, L. hasselti ancorifer, L. cinctus, L. m. hasselti, L. hasselti

Velikost: Středněvelký druh. Samice 12- 16 mm, v rozpětí končetin 34 - 38 mm. Samci jsou poměrně velcí, 4- 6 mm.

Výskyt : Lokalitní nároky snovačky hasseltové se zaměřují zejména na xerotermní biotopy. S oblibou vyhledává suhá a stinná stanoviště. Druh vykazuje obdivuhodnou schopnost adaptace na nejrůznější klimatické podmínky včetně změny biotopu. Mohou tak lépe expandovat do oblastí s vysokým stupněm potravinové dostupnosti spojené s možnostím vhodných úkrytů, jako představují např. urbanistické krajiny.

U synantropních kolonií jsou to nejčastěji štěrbiny v zídkách, kouty, venkovní toalety, okapy nebo spodní patra keřů a travin.

Původní endemit australského kontinentu, později zavlečen do Jihovýchodní Asie, Oceanie, Japonska/Osaka. Dále je popisována nepůvodní specifická populace na  Novém Zelandě a Nové Kaledonii (Forster, 1984). V roce 2008 je pavouk zdokumentován z provincií jižního Iránu zejména přístaviště Bandar Obbas (M. Shani, Hosseini, HK Shemshat, J. Rafinejad, 2008).

Díky častému synantropnímu výskytu je tento druh snovačky znám pod názvem "Redback", charakteristické výstražným zbarvením, nebo také "Kanna- Kapara Jeri", což v jazyce starých maorů znamená něco jako zabiják, žhavý kámen...

Popis : Vybarvení samic je od černé až po nahnědlý odstín, na abdomenu s patrným oranžovým, až do červena zbarveným podélným pruhem sahající od karapaxu ke snovacímu aparátu. Z ventrální strany červená a oranžová skvrna ve tvaru "přesýpacích hodin". Jednotlivá rozmanitost populací na odlišných lokalitách není tak patrná, jako např. u druhu L. mactans. Mláďata a subadultní jedinci mají na zadečku výrazné bílé postranní pruhy. U následujících vývojových stádií přecházejí postupně do sytě oranžové až červené.

Biologie : Nenáročný, poměrně rychle rostoucí druh s noční aktivitou. Kořist loví za pomoci trojrozměrné pavučinové lapací sítě. Potrava se skládá z nejrozmanitějšího hmyzu. Snovačky hasseltové nejsou nijak vybíravé, nepohrdnou ani mláďaty obratlovců, která do pavůčinových pastí uvízla.

Vývojový cyklus je z velké části závislý na povětrnostních podmínkách a především teplotě, kde se snovačka hasseltová vyskytuje.

Samice dospívají od 5 měsíců do 1 roku. Samci od 2 - 6 měsíců, zároveň mají velmi krátký cyklus pohlavní aktivity. U samců je postkopulační sterilita zcela běžným jevem. Ti se oddávají milostnému aktu s jakýmsi sebeobětovácím manévrem, kdy nabízejí své tělo k hodování. Po vložení jednoho z palpů se samec obrátí o 180 stupňů tak, aby zadek ležel u samičích kusadel (Forster, 1992). Sice tak prodlouží samotný akt a zvýší úspěšnost předání vlastních genů, ale zároveň nenávratně poškodí své sekundární kopulační orgány nebo jej samice pozře.

Ke zdárnému oplodnění a získání kvalitního genetického materiálu pro své budoucí potomstvo se samice obvykle páří s více samci. Avšak časté střídání partenrů může ohrozit její reprodukční úspěch.

Krátce po páření klade vajíčka do kulovitého vaku, o který i nadále pečuje. Za celý život samice vyprodukuje 5 až 10 kokonů. Počet mláďat z jednoho kokonu se pohybuje přibližně kolem 50 až 100 jedinců, která se po 3. - 4. ekdýze vlašením rozptylují do okolí. Životaschopnost a počet potomstva jsou přímo úměrné kvalitě získaného genetického materiálu od pářících se, ale i následně pozřených samců. Domníváme se, že tato vzájemná chování mohou pozitivně ovlivňovat dědičné vlastnosti budoucí populace.