Systematické zařazení :
Podřád: Araneomorphae
Čeleď : Theridiidae (Sundevall, 1833)
Rod : Latrodectus (Walckenaer, 1805)
Druh : Latrodectus hasselti (Thorel, 1870)
Syn. : L. scelio, L. scelio indicus, L. indicus, L. hasselti indicus, L. ancorifer, L. hasselti aruensis, L. hasselti ancorifer, L. cinctus, L. m. hasselti, L. hasselti
Velikost: Středněvelký druh. Samice 12- 16 mm, v rozpětí končetin 34 - 38 mm. Samci jsou poměrně velcí, 4- 6 mm.
Výskyt : Lokalitní nároky snovačky hasseltové se zaměřují zejména na xerotermní biotopy. S oblibou vyhledává suhá a stinná stanoviště. Druh vykazuje obdivuhodnou schopnost adaptace na nejrůznější klimatické podmínky včetně změny biotopu. Mohou tak lépe expandovat do oblastí s vysokým stupněm potravinové dostupnosti spojené s možnostím vhodných úkrytů, jako představují např. urbanistické krajiny.
U synantropních kolonií jsou to nejčastěji štěrbiny v zídkách, kouty, venkovní toalety, okapy nebo spodní patra keřů a travin.
Původní endemit australského kontinentu, později zavlečen do Jihovýchodní Asie, Oceanie, Japonska/Osaka. Dále je popisována nepůvodní specifická populace na Novém Zelandě a Nové Kaledonii (Forster, 1984). V roce 2008 je pavouk zdokumentován z oblasti jižního Iránu povinciích a okolí přístavišť Bandar Obbas (M. Shahi, Hosseini, KH. Shemshad, J. Rafinejad, 2008)
Díky častému synantropnímu výskytu je tento druh snovačky znám pod názvem "Redback", charakteristické výstražným zbarvením, nebo také "Kanna- Kapara Jeri", což v jazyce starých maorů znamená něco jako zabiják, žhavý kámen...
Popis : Vybarvení samic je od černé až po nahnědlý odstín, na abdomenu s patrným oranžovým, až do červena zbarveným podélným pruhem sahající od karapaxu ke snovacímu aparátu. Z ventrální strany červená a oranžová skvrna ve tvaru "přesýpacích hodin". Jednotlivá rozmanitost populací na odlišných lokalitách není tak patrná, jako např. u druhu L. mactans. Mláďata a subadultní jedinci mají na zadečku výrazné bílé postranní pruhy. U následujících vývojových stádií přecházejí postupně do sytě oranžové až červené.
Biologie : Nenáročný, poměrně rychle rostoucí druh s noční aktivitou. Kořist loví za pomoci trojrozměrné pavučinové lapací sítě. Potrava se skládá z nejrozmanitějšího hmyzu. Snovačky hasseltové nejsou nijak vybíravé, nepohrdnou ani mláďaty obratlovců, která do pavůčinových pastí uvízla.
Vývojový cyklus je z velké části zavislý na povětrnostních podmínkách a teplotě, kde se snovačka hasseltová vyskytuje.
Samice dospívají od 5 měsíců do 1 roku. Samci od 2 - 6 měsíců, zároveň mají velmi krátký cyklus pohlavní aktivity. U samců je postkopulační sterilita zcela běžným jevem. Ti se oddávají milostnému aktu s jakýmsi sebeobětovácím manévrem, kdy nabízejí své tělo k hodování. Po vložení jednoho z palpů se samec obrátí o 180 stupňů tak, aby zadek ležel u samičích kusadel (Forster, 1992). Sice tak prodlouží samotný akt a zvýší úspěšnost předání vlastních genů, ale zároveň nenávratně poškodí své sekundární kopulační orgány nebo jej samice pozře.
Ke zdárnému oplodnění a získání kvalitního genetického materialu pro své budoucí potomstvo se samice obvykle spáří s více samci. Avšak časté střádání partnrů může ohrozit její reprodukční úspěch.
Krátce po páření klade vajíčka do kulovitého vaku, o který i nadále pečuje. Za celý život samice vyprodukuje 5 až 10 kokonů. Počet mláďat z jednoho kokonu se přibližně pohybuje v průmru kolem 50 až 100 jedinců, která se po 3. - 4. ekdýze vlašením rozptylují do okolí. Životaschopnost a počet potomstva jsou přímo úměrné kvalitě získaného genetického materiálu od pářících se, ale i následně pozřených samců. Domníváme se, že tato vzájemná chování mohou pozitivně ovlivňovat dědičné vlastnosti budoucí populace.