Biologie prastarých forem podřádu Mygalomorphae a Mesothelae

Kolmo k zemi vybudované podzemní nory opatřené záklopkou, několik únikových cest, tak bych stručně charakterizoval úkryty sklípkanů, kterým se přezdívá Trapdoor spiders, neboli pavouci "padající dveře". Tento název není daleko od pravdy, důvodem jsou důmyslné příbytky opatřené o pavučinový špunt, ktery funuje na principu padacich dveři....

Tvary nor a poklopů jsou mezi čeleděmi a rody různé a to od kruhového po písmeno D. Spodní plocha je nerovnoměrně vypouklá, s oblými okraji a je opatřena kroužkovitě umístěnými dírkami. Tyto dírky vytvářejí prostor pro uchopení, umožnující sklípkanovi těsně přitáhnout poklop. Přitom používá četných silných setae tak, že je velmi obtížné jej otevřít. Několikrát jsem se setkal s natolik houževnatým držením záklopky, kterou nebylo možno vůbec otevřít ani s asistenci a vzájemné střídání přesvědčovacích metod od zkušených domorodců. Pokud se cítí pavouk ohrožen, může navíc nečekaně bleskurychle příklop otevřít, nepříjemně kousnout a ve zlomku sekundy se znovu vrátit do nory a opět"za sebou zabouchnout dveře". Pokud i tato metoda obrany selže, nic se neděje, má ještě několik možností jak se vytratit narušiteli z dosahu. Má k tomu zbudováno několik nouzových východů, tajných komůrek, které mohou být taktéž opatřeny důmyslně zamaskovaným krytem. Studovat tyto prastaré formy pavoukovců ve volné přírodě je nesmírně zajímavé, ale bohužel časově značně náročné.

I když je jejich rozmanitost výskytu obdivuhodná, nalézt zátku s norou může být často velkým problémem.  Obvykle je zamaskována natolik důkladně, že splývá s okolím a i zkušenému oku pozorovatele, se můžou zdát hnízda téměř neviditelná.

Obývají rozsáhlý zeměpisný areal. Jsou součástí jak stepní a polopouštní fauny, tak primarních i sekundárních tropických pralesů.

Nory těchto prastarých organismů jsou jeden velký biologický unikát.

Dokonale ochrání majitele před nepřízní povětrnostních podmínkek a teplotního šoku. Vlákna jsou navíc voděvzdorná a izolují noru proti záplavám jak v období sucha, tak naopak období deštů. Stěny nory pokrývá silná vrstva pavučinových vláken. Tato vrstva zabraňuje spadávání hlíny a napomáhá k vytváření vyváženého mikroklimatu. Vajíčka jsou obvykle uložena na dně nory a jsou přikryta vrstvou z vláken, aby byla chráněna od predátorů, parazitů nebo proti mikrobiálním infekcím. Nora zajištuje ochranu během svlékání a páření. Sklípkan, během svého života vyhloubí obvykle jen jednu noru a v průběhu let ji rozšiřuje. Hloubka nory je rozdílná v závislosti na překážkách v zemi, velikosti sklípkana a druhu půdy. Sklípkani používají při hloubení nor různé metody. Na svých klepítcích (chelicerae) mají speciální hřebenovité výrustky (setae) nazývané rastelum, které používá k rozmělnění půdy. Během počáteční fáze má nora 1.5-2 násobnou velikost pavouka. Po té následuje fáze zhotovení poklopu. Během třetí fáze hloubení je nora prodloužena až pod poklop. K odstranění hlíny používají různé metody. Některé druhy vytlačují rozmělněnou hlínu nohami nebo makadly. Jiné druhy tlačí chomáč tvořený z hlíny a vláken, který vynesou za pomoci chelicer ven z nory.
Tvar poklopu - Padací dviřka jsou tvořena pružnou ohebnou chlopní, která je obvykle jen pokračováním vláknitého obložení stěn nory. Poklop je dělán z půdy, často jílu, proto pokud chceme mít v zajetí zajímavé záklopky, přidáváme do substrátu pevnou hlínu jako např. jíl apod. Venkovní strana je dobře maskována, rostlinný materiál vyskytující se v okolí nory je často zakonponován do poklopu. Mohutnost a tvar je mezi čeleděmi, rody a druhy rozdílná. Záklopky od druhu pocházejících ze stepních oblastí mají jakési manžety - lem nory někdy mírně přesahuje přes povrch hlíny. Tento krátký pružný límec spadá dovnitř, aby zablokoval a zakamufloval vchod do ní. Pavouk noru nikdy neopouští, ani v případě vyčkávání na kořist. Při lovu poklop mírně pootevře, zaútočí až v případě, když je potrava v bezprostřední blízkosti nory. Bleskurychle vystartuje, ale zadečkem a nohami se neustále přidržuje úrytu nebo záklopky.
Některé druhy používají jako vchodové dveře různé druhy náhražek jako jsou kamínky, kůra nebo vlastní zadeček. Dr. Baum pozoroval sklípkana, který si přivlastnil peníz a používal ho směle jako padací dvířka.

Metody k získání kořisti - Loviště a manévrovací prostor je omezen na blízké okolí kolem nory, na které může pavouk dosáhnout. Sklípkani také využívají metody podobné systému včasné výstrahy, pokud to tak můžeme nazvat. Pavouci rozšiřují kontrolovaná loviště použitím soustavy sítí, větviček, trávy, různých kousků zeminy, které ukládají kolem nor. Pavouk odpočívá na vláknitých sítích. Vibrace jsou zachyceny, když se kořist tohoto detekčního materiálu dotkne. Sklípkan kořist většinou rozpozná vibračními receptory na makadlech a končetinách, které kontrolují detekční pavučinová vlákna rozmístěná v lovném prostoru. Potrava sklípkana se skládá převážně z hmyzu a jiných pavoukovců. Nemohou si dovolit být příliš vybíraví. Pavouk celou dobu čeká s mirně pootevřeným víčkem na potencionální kořist, pokud je vhodná k ulovení, bleskově otevře poklop a zaútočí na ní.

Stanislav Macík