Mesothelae suborder
Mygalomorphae suborder
Araneomorphae suborder
Breeding Spider care
Druhová diverzita je zde nepřeberná a představuje širokou škálu velikostních i velmi atraktivně vybarvených odchylek .
Tito pavouci mají z celé pavoučí říše nejvyvinutější zrak a díky stereoskopickému vidění dovedou s velkou přesností zaměřit kořist na relativně velkou vzdálenost a zvolit způsob lovu. Ve svém teritoriu se dobře orientují a jsou schopné skloubit více taktik k dosažení úspěchu.
Schopnosti, které skákavky odlišují od ostatních pavouků představují velmi atraktivní studijní materiál nejen pro amatérské chovatele, ale i profesionální arachnology.
Nyní bych se s vámi rád podělil o některé postřehy, které jsem získal několikaletým studiem těchto tvorů jak ve volné přírodě, tak v laboratorních podmínkách.
Phidippus regius (Salticidae) Skákavka královská
Vědecká klasifikace
Podřád: Dvouplicní - Araneomorphae
Infrařád: Entelegynní pavouci - Entelegynnae
Nadčeleď: Salticoidea
Čeleď: Salticidae (Blackwall, 1842)
Rod: Phiddipus (CL Koch, 1846)
Druh: Phidippus regius (CL Koch, 1846)
Synonyms: Salticus sagraeus (Lucas, 1857)
Attus miniatus (Peckham & Peckham, 1883)
Phidippus tullgreni (Wallace, 1950)
Český ekvivalent – Skákavka královská
Výskyt:
Jihovýchod spojených států – Mississippi, Florida, Jižní Karolína. Několik popsaných populací z Antilských ostrovů.
Velikost:
Samice dorůstají do velikosti 15mm až 32mm v těle, v rozpětí končetin od 22 – 45mm. Dospělí samci měří v průměru kolem 12 – 24mm. Podobně jako u jiných druhů pavouků, může být velikost variabilní i na úrovni jedné populace.
Skákavka královská patří mezi největší zástupce této čeledi. Velikost je navíc umocněná hustým ochlupením což z ní dělá poměrně robustního pavouka.
Popis:
Po celou dobu vývoje je na první pohled patrný sexuální dichromatismus. Obě pohlaví lze od sebe snadno rozlišit.
Samci jsou od 1. instaru černí se vzorem bílých skvrn v kontrastu s bílými proužky na prvních párech končetin. Na zadečku tvoří bazální ornament ve tvaru trojúhelníku složený z dvojice oválných bílých skvrn, který jim zůstává po celou délku života. Podobně jako samci, mohou mít i samice černou hřbetní část těla. U některých populací může být v kombinaci s pokrytím bílých, nepravidelných teček. U samic vykazuje základní podklad opravdu širokou škálu vybarvení od šedé, světle hnědé, hnědé, oranžové, nebo také v kombinaci některých z výše uvedených barev. Chelicery jsou rozšířené a na první pohled pestře vybarvené, nejčastěji však v duhovém odstínu nebo také v kombinaci zelené-modré a fialové. Může také převládat buď zelená nebo červenofialová.
První pár nohou je podobně, jako u většiny zástupců této čeledi, delší než samotné tělo. Samice pocházející z populací vyskytující se zejména na jihovýchodním pobřeží spojených států a na Kubě, mají tělo kompletně pokryté oranžovou barvou a jsou na první pohled velmi atraktivní. Populace z vnitrozemí až po Mississippi jsou vybarvené spíše do šeda.
Podobně jako většina zástupců čeledi Salticidae, jsou i skákavky královské fotofilní živočichové. To znamená, že většina životních projevů je zcela závislých na délce denního světla včetně reprodukce. Jsou to vrcholoví predátoři bezobratlé fauny a svůj apetit dávají náležitě najevo.
Skákavky mají jednu z nejlépe vypracovaných strategií lovu kořisti včetně námluv, které nemají v celé pavoučí říši konkurenci. Jsou do jisté míry schopné i značné učenlivosti.
Snižováním denní světelné intenzity se snižuje pavoukova aktivita, uchylují se do příbytku, kde si vystelou hustou, ochrannou izolační vrstvu a v ní přečkávají jak období sucha, dešťů, tak v geograficky chladnějších oblastech období zimy. Své úkryty si budují na nejrozmanitějších místech jako jsou kamenné zídky, pod kůrou stromů, často také pod římsy, okapy apod., odkud je snadný přístup k lovnému teritoriu.
Terárium:
Dospělým skákavkám vytvoříme ubytování ve vyšších elementkách, alespoň 20cm na výšku. Nesmí chybět dostatečná cirkulace vzduchu, nejlépe se spodní a stropní ventilací.
Charakter imitovaného biotopu by měl být v polostepním až stepním charakteru, ideální výzdobou sukulentů pro udržení malého procenta potřebné vlhkosti a možnosti napájení, nebo bezpečně uložených kamenů, kmínků. Pavouci se zpravidla velmi rychle zabydlují a zvídavě prozkoumávají okolí.
Je legrace pozorovat jak mne při snídani moji svěřenci se zaujetím pozorují. Někdy si říkám, jakoby věděli, že se blíží čas oběda.
Obecně je lepší chovat v jednom teráriu pouze jeden exemplář. Zabráníme tak nežádoucím faktorům jako je soutěžení o potravu nebo úkryty a podobně.
Substrát:
Je důležité rozdělit období páření, tvorby snůšky a líhnutí mláďat. I když se jedná o víceméně arborikolní druh, pro preadultní a adultní stadia postačí navrstvený písek.
Juvenilním stádiím a odrostlejším mláďatům je zapotřebí poskytnout vyšší vlhkost. Po opuštění kokonu se uchylují do přízemní vegetace, kde je dostatečné množství drobné potravy a potřebné vlhkosti pro usnadnění exuviálních procesů.
Ideální je vložit do terária živou rostlinu s občasným rosením s podkladovou zeminou, která však nesmí zahnívat, rašelinu nebo orchidejový kompost. Vyšší vlhkost je možné udržovat pravidelným postřikováním.
Potrava:
Jsou to zdatní a vynalézaví predátoři, dokáží ulovit kořist, která může být i několikanásobně větší, než sami představují. Po nasycení se uchylují zpět do svých úkrytů nebo se s oblibou vyhřívají.
Protože se jedná o pavouky s denní aktivitou, doporučuji předkládat potravu v podobě létajícího hmyzu jako jsou mouchy, moly apod. V zimním období lze nabídnout čerstvě svlečená imaga švábů, cvrčky nebo moučné červy moc nedoporučuji. Mají tendence se přes den skrývat a v noci hrozí nebezpečí ohrožení chovaného exempláře.
Rozmonžování:
Phidippus regius je jedním z mála pavouků, který projevuje svoji sexualitu již jako mláďata. Juvenilní samci i samice často imitují sexuální námluvy už v 3. instaru. Nejspíše se tak chrání před ulovením a následným pozřením od svých starších příbuzných, kteří jsou zmateni milostnými návrhy a změní strategii od lovu kořisti (Edwards, 1979). K úspěšné kopulaci však dochází až po dosažení pohlavní dospělosti. Obě pohlaví mají na první pohled patrný pohlavní dimorfismus. Dospělí samci si předem zajišťují úspěšnou kopulaci a přenesením vlastních genů vyhledáváním subadultních samic. Vybudují si úkryt v jejich bezprostřední blízkosti, nebo spolu sdílí společnou domácnost. Dále zde vyčkávají, až samice pohlavně dospějí (Edkowards,1979).
Samci při námluvách předvádí druhově specifický tanec, ve kterém exponují přední části končetin a makadel (Edwards 1975). Chelicery představují pro kopulující samice, díky své duhové pestrosti v rámci geografického rozšíření první vizuální kontakt.
V přírodě se skákavky královské páří začátkem jara. V chovných podmínkách můžeme reprodukční období nastolit prakticky kdykoliv. Postačí prodloužit denní intenzitu osvětlení alespoň na 10 hodin nepřetržitého světla. Denní teplota by neměla klesat pod 25°C. Občas se stává, že obě pohlaví o sebe nejeví zájem.
V přírodě je zcela běžně doprovázena pohlavní předehra vizuálním soubojem dvou i více samců. Pro vzájemnou stimulaci je občas vhodné kopulovat samici s více samečky zároveň. Tento akt ještě jednou opakovat.
Přibližně dva až tři týdny po úspěšné kopulaci samice ve své skrýši vypředou husté hedvábné váčky, do kterých naklade 50 – 200 vajíček.
Během svého aktivního života což je od března do konce září mohou samičky naklást až čtyři snůšky.
Vývoj a chov mláďat:
Ihned po opuštění hnízda jsou mladí pavouci nesmírně žraví. S oblibou přijímají rozmanitý hmyz jako jsou octomilky rodu Drosophila nebo larvy švábů, molů a pod. Po dvou exuviálních stadiích jsou schopné lovu větší kořisti, postupně přechází do vyšších lovných pater, kde zakládají kolonie a svá stabilní útočiště.
Při dodržení optimálních podmínek skákavky dosahují pohlavní dospělosti v 6- 12 měsících.
Průvodní biologii jsem citoval v článku o skákavkách rodu Phidippus
Reklamné sdělení slevové kódy alza
